8 tipů na zvýšení vaší efektivity

Všichni máme své sny, dokonce i určité představy či snad i plány, jak jich dosáhnout. A pro některé, zdá se, je to procházka růžovou zahradou. Někdy ale nemusí už zbývat energie nebo čas na to, abychom se po všech těch nezbytných úkonech věnovali ještě činnostem, které nám osobně přinášejí radost, zadostiučinění a pocit seberealizace.

Díky dlouhodobému home officu, kterým mě tento rok obdařil, jsem měla prostor trochu experimentovat a zjistit, jak se vypořádat s nekonečnou a nervy drásající únavou, která mě v každodenním závodu o čas sužovala. A zjistila jsem spoustu užitečných věcí, o které se s vámi chci teď podělit!

Předně musím říct, že mnoho z těch věcí bych za jiných okolností nevyzkoušela. Chyběly by k tomu čas, energie a tím pádem i dostatečně silná vůle. Práce z domova sice může mít své nevýhody (pro ostatní, já zatím stále žádné nenašla), ale rozhodně ušetříte neskutečné množství času, který můžete potom věnovat odpočinu a dále i vlastnímu rozvoji. Takže za seznam těchto aktivit, které mi pomáhají zvládnout toho během dne daleko víc než kdysi, opravdu vděčím času ušetřenému na dojíždění do Prahy.

Myslím, že každý z nás hledá způsoby, jak se necítit neustále tak unaveně, jak zvládnout během dne víc a víc, jak se prostě stát superženami a supermuži, jaké z nás moderní společnost chce mít. A tak zkusíme tamhle to a tady tohle. Co jsem si v posledních dnech uvědomila, je však to, že je nutné všechny tyto návyky dodržovat dohromady. Současně. Ve stejnou dobu.

Zpočátku se můžou některé zdát ochromující, ale nebojte, naskakovat se na ně dá postupně. Vím, že pro každého funguje něco jiného, ale i kdyby tenhle seznam měl pomoci jen jednomu člověku, musím se o něj s vámi podělit.

Takže, připraveni? 🙂

1. Sklenice vody po ránu a pitný režim

Bude to úplně první věc, kterou ráno uděláte. Dokonce možná ještě předtím, než stačíte úplně rozlepit oči. Tělo je po celé noci pořádně dehydratované a sklenice čisté vody po ránu vám pomůže nastartovat oběh a vstát z postele lehčeji.

Připravte si k posteli večer předtím, než se uložíte ke spánku, láhev nebo sklenici s vodou. Pokud ji budete mít na dosah ruky z postele, tím lépe. Zajistíte tím, že vodu budete moci vypít skutečně hned, nikoliv s myšlenkou, že „jen, co se dostanete do kuchyně“, „jen, co dopijete kafe“, „jen, co si vyčistíte zuby“ a nakonec „jen, co doběhnete na autobus“.

Ne, vypijte ji hned. Každé ráno. A sledujte, jak se dějí zázraky.

A samozřejmě, když takhle pěkně vykročíte, nezapomeňte si během dne hlídat i ten tisíckrát skloňovaný pitný režim.

2. Zkuste říct kofeinu NE

Já vím, já vím. Pro nás pro všechny znamená káva tolik, je to ranní rituál, probouzedlo, společenská smlouva, důvod protáhnout si nohy na cestě do kuchyňky i chvilka klidu, se můžeme odtrhnout od svých běžných starostí. A ta chuť, ta vůně! Já vím, kávu mám také ráda.

Přesto všechno musím říct, že jsem kávu slavnostně pít přestala a už se k jejím lahodným chuťovým křivkám nehodlám nikdy vrátit. Proč? Někdy je prostě dobré uvědomit si, že i když je něco líbivé a na povrchu skvělé, může nám to uvnitř způsobovat více škody než užitku. A tak to bylo v mém případě i s kávou.

Po jejím vysazení před dvěma měsíci jsem si nemohla nevšimnout rozdílů v tom, jak se ve svém těle cítím, a uvědomila jsem si, kolik problémů, se nimiž jsem se potýkala, bylo umocněno nebo přímo způsobeno nadměrnou konzumací kofeinu.

Označila bych se přitom za zodpovědného konzumenta kávy, moje denní dávka zřídkakdy přesáhla dva šálky denně a odpolední kávu jsem se vždy snažila stihnout během brzkých odpoledních hodin tak, aby mi nezasahovala do spánkového režimu. Přesto zpětně musím říct, že nespavost a nemožnost usnout, přestože jsem byla k smrti unavená, můžu přičítat právě konzumaci kávy. A nejen to.

Jako asi každý jsem měla v životě své vrcholy i pády a z mnoha těchto pádů jsem si odnesla šrámy, které mi dodnes způsobují úzkosti a panické záchvaty. Po vysazení kávy z  jídelníčku se s nimi potýkám znatelně méně. A každý, kdo jimi kdy trpěl ví, že to je k nezaplacení!

A nakonec, poté co překonáte první týden dva, v závislosti na tom, jak moc jste na kávu navyklí, se bez ní budete cítit mnohem odpočatější, energičtější a připraveni na cokoliv, co vám den přinese.

Z celého seznamu se tento krok může zdát jako ten nejobtížnější, ale přísahám – opravdu to za to stojí!

3. Přerušovaný půst

Jedna z novinek, kterou jsem zařadila teprve nedávno, už po pár dnech ale cítím rozdíl. Přerušovaný půst funguje tak, že si během dne vymezíte časové okénko, během kterého můžete jíst, a po zbytek času držíte půst. Pro začátečníky a ženy se doporučuje poměr 10 hodin stravování ku 14 hodinám půstu, je ovšem možné i přitvrdit na režim 8 : 16. Znám i takové, kteří jedí jen jednou denně!

Protože na sebe ovšem nejsem zas takový tvrďák, jaký bych ráda byla, vydala jsem se cestou toho nejmenšího odporu, tedy režimem 10 : 14. Protože jsem spíše sova a stále ráda ponocuji, začínám snídaní v 10 hodin a večeři musím stihnout do osmi do večera. Jsem dlouhá léta zvyklá na snídani hned po probuzení, takže ranní čekání na první jídlo je pravděpodobně ta nejnepříjemnější část, ani zdaleka však není tak těžká, jak jsem čekala. Ovšem ale platí, že stále pracuji z domova.

A jaké jsou výsledky? Mám menší chuť na sladké a jiné nezdravé pochutiny během dne, eliminuje se tím noční mlsání a obecně toho člověk sní podstatně méně. V průběhu dne mám víc energie a neunavím se tak rychle, takže se můžu pustit do psaní třeba i po práci. Což by dříve nepřipadalo v úvahu.

4. Pár minut tance pro probuzení

Jak už jsem zmínila, jsem sova. Probouzení a lezení z postele je pro mě snad ta nejobtížnější věc z celého dne. Člověk pak často nevstává s tou nejlepší náladou. Já osobně si připadám jako fialový mimoň z filmu Já, padouch 2. Nebo alespoň jsem si tak připadala, před tím vším.

Takže, jak s tím zatočit? Je snadné si přečíst, že pohyb po ránu člověku rozproudí krev a připraví ho na jeho náročný den. Otázkou však zůstává, jak toto převést do praxe, že? Pokud si ráno připravujete snídani, make-up nebo cokoliv jiného, postačí vám zapnout si k tomu oblíbenou hudbu a trochu se rozvlnit do jejího rytmu. Pár minut tance u kuchyňské linky a den je o poznání barevnější!

5. Pravidelné vstávání

Tohle je zvyk, na kterém stále pracuji. Přesto ale už teď vím, že ve dnech, kdy se mi podaří vstát mezi sedmou a osmou hodinou, toho stíhám víc a jednoduše jsem sama se sebou mnohem spokojenější.

Řada známých osobností historie se tímto pravidlem řídila také: vstávali nejen pravidelně, ale také brzy ráno. Snad je to tím, že má člověk potom pocit, že den využil na maximum. Stihnout si odškrtnout několik svých restů ještě před snídání je přeci jen fajn.

6. Meditace

O meditaci píšu často, píšu ráda. Pro lidi, kteří ji nikdy nevyzkoušeli, se to může zdát nepochopitelné, ale ti, kteří s meditací a vědomým dýcháním mají své zkušenosti, vědí.

Jedná se o jednoduchou metodu, jak rychle (může vám zabrat od pár minut při jednoduchých dechových cvičeních až k několika desítkám minut) a efektivně (rozdíl na sobě pocítíte hned a trvá!) snížit stres a vrátit svou pozornost zpět k problémům, které potřebujete řešit. Nebo ke snům, které si chcete plnit.

Nikdy přitom meditace nebyla tak dostupná jako dnes. Ať už sáhnete po meditační aplikaci (sama můžu doporučit Calm, i kdyby jen jeho bezplatnou verzi) nebo nepřeberném množství videí na YouTube, nemůžete udělat chybu.

7. Stravovat se zdravěji a vědomě. Totéž platí i pro alkohol

Ano, i tohle tady už bylo, že? Nejsem ovšem zastánce tvrdých diet a omezení, pevně věřím ve zlaté pravidlo „všeho s rozumem“. Jenom je nutné naučit se ten rozum (a potřeby svého těla) vnímat a řídit se jimi.

Ať už se jedná o únavu blížící se kómatu po burgeru s hranolkami nebo dehydrataci a bolest hlavy po noci hýřící cidery a neonovými světly velkoměsta, je dobré se z těchto stavů ponaučit. Nemá cenu si nic zakazovat, jen je fajn si uvědomit, kdy se bez některých potravin člověk raději obejde, protože by si po nich stejně připadal unaveně, malátně a (v mém případě) také úplně neschopně.

8. Žádný Facebook a zprávy před spaním

Množství z bodů výše vám pomůže kvalitněji spát. Zde to platí dvojnásob. Možná na sociální sítě moc nechodíte a nezajímá vás, co se děje ve světě. Jste šťastlivec. Pro mě jako chronického nespavce byl tento zlozvyk však obzvláště nebezpečný. 

Mnozí z vás to jistě také znají: nemůžete usnout, minuty pomalu ubíhají a vaše oči ne a ne se zavřít. A tak si řeknete: „Jasně, podívám se, co je nového na Facebooku (Instagramu, ČT24, kdekoliv)… To nemůže uškodit.“ V lepším případě to skončí tak, že hodiny a hodiny scrollujete Instagramem a rozdáváte srdíčka, v horším se naštvete nebo vyděsíte při čtení zpráv ze světa a komentářů pod nimi. Výsledkem jsou promrhané hodiny, které jste mohli využít ke spánku (nebo dělat něco obecně konstruktivnějšího), a namísto toho, aby vás daná aktivita uspala, vás často naopak ještě více probudí. Odkládáte telefon a začínáte nanovo.

Pokud nemůžete usnout, můžete vyzkoušet hned několik technik (po vyřazení kofeinu a sladkostí před spaním z jídelníčku). Je možné si pustit audioknihu nebo příběh z mobilu, Spotify, YouTube nebo již zmiňovaný Calm se svými příběhy na dobrou noc by měly postačit. Další možností je pustit si uklidňující hudbu nebo zvuky přírody – jako malí jsme s bráchou poslouchali zvuky bouře nebo klokotající řeku na CD. Teď mám nejraději zvuk mořských vln převalujících se na pobřeží. Meditace a hluboké dýchání fungují také skvěle.

Mou nejoblíbenější činností před usnutím je ovšem imaginace, vymýšlení vlastních příběhů. Člověk se může pustit kamkoliv, dělat cokoliv, poznat kohokoliv. A při tom všem pohodlně odplachtit ke spokojenému spánku.

Co pomáhá s efektivitou vám? 🙂 Komentujte, lajkujte, sdílejte a brzy zase na viděnou!

Jarním úklidem k duchovní očistě

Samozřejmě, neměla bych přehánět. Jarním úklidem míním především probírku věcí, malých i velkých, oblečení, hraček i nábytku, starých i nových, prostě čehokoliv, co se nám právě válí doma a padá na to jedno prachové smítko za druhým. Nyní je čas, a času je teď víc než kdykoliv předtím, si od toho všeho trochu ulevit.

 

Mistr zenu

Není divu, že je koncept minimalismu tolik populární. Stává se mi často, že pokud je můj pracovní prostor zahlcen odloženými věcmi tady i tamhle, mé soustředění strmě klesá. Ať už tedy chcete doma vytvářet cokoliv, půjde to lépe, pokud váš osobní prostor nebude zahlcen věcmi, které nepotřebujete a které vám nepřináší žádnou radost.

Jsem mistr v nechávání si věcí na později, protože kletba „Třeba se to jednou bude hodit“ koluje v mojí rodině už po staletí. V posledních několika letech jsem se ale naučila, že je dobré se všemi věcmi, které jsem za ta léta nashromáždila, alespoň jednou za rok probrat a zhodnotit jejich hodnotu a možné využití do budoucna. A každý rok se vždy najde množství věcí, které nechávám putovat dál. I když se pokaždé zdá, že příště už určitě nic vyhodit nebude možné.

Samotné probírání věcí je podobné tomu, když přemýšlíte nad věcmi, které ovlivňují vaši spokojenost, nad věcmi, které se vám staly, ale nevíte ještě, jak s nimi naložit. Všechno postupně zapadá na správné místo – některé z těch věcí si necháte, ponaučíte se z nich nebo vás prostě jen těší, a zbylé prostě necháte jít.

 

Věčná otázka: Kam s ním?

Hotovo, máte vytřízeno. Pokud jste byli úspěšní, skříně i další úložné prostory jsou teď vzdušnější a uspořádanější, při pohledu na své oblečení i sbírku nádobí máte pocit hrdosti. Dokázali jste to. Kolem vás se ale válí hromady různých věcí, od vytříděných plastů a papírů, přes soupravu hrnečků až ke kupám oblečení. Jímá vás hrůza. Co teď s tím vším?

První věc, která by vás měla zajímat je, zda se dá vyhozená věc ještě využít. Pokud je pěkná, čistá a v dobrém stavu, zaručeně každá věc najde svého „kupce“. A kupce míním v uvozovkách, protože nejlépe a nejrychleji se těchto věcí zbavíte, pokud je nabídnete za odvoz, vyměníte je na swapu nebo je nabídnete charitativnímu obchodu.

Máme internet, takže nabízení užitečných věcí za odvoz ještě nikdy nebylo snazší. Ach, samozřejmě, za časů aplikace Let go bylo ještě o trochu snadnější, ale i bez ní to jde opravdu hladce. Především na Sbazaru se mi osvědčilo nabízet starý, použitelný nábytek. Lidé mají zájem, protože je zdarma, a vy se zbavíte věcí, které vám doma zaclánějí, opravdu rychle. Naprostá win win situace.

Můj druhý návrh se týkal swapů, přestože jsem dosud na žádném nebyla. Věřím ale, že například k výměně nositelného oblečení či drobného nádobí, šperků a podobně, se jedná o ideální místo. Fungují zpravidla tak, že každý přinese určité množství (okolo jedné tašky) věcí, které by rád poslal dál, a na místě, kde tento swap probíhá, si tyto věci ostatní účastníci můžou prohlédnout a případně i odnést. A kdo ví, třeba i vy budete mít štěstí a narazíte na něco, po čem už dlouho prahnete.

Z charitativních obchodů můžu potom doporučit prospěšný second hand Moment, který se specializuje na prodej pěkných kousků oblečení, ale i knih, hraček, nádobí a podobně, které jim zákazníci darují, a ze zisku z tohoto prodeje podporují různé neziskové organizace a projekty. V obchodě nejen ráda nakupuji, ale už dvakrát jsem také nějaké oblečení darovala.

Mise Momentu je mi nesmírně sympatická, protože pomáhá hned na několika frontách: pomáhá vracet pěkné oblečení zpátky do oběhu, čímž šetří životní prostředí (oblečení neshoří ve spalovně). Uleví nám, kteří si občas koupíme nějaký kousek oblečení a následně zjistíme, že nám vlastně vůbec nesedí – ale někomu jinému by mohl. Konkrétní oblečení a doplňky potom prodá za příjemnou cenu a udělá radost někomu dalšímu. A konečně, zisk věnuje na podporu biodiverzity, potřebných rodin, hospiců nebo zanedbaných a vyplundrovaných kontinentů. Co víc od svého obchodu chtít?

 

Jen zlomeček do směšného

Když třídím a debordelizuji, jen malá část konečného odpadu skončí v popelnici na směs. Pokud to jde, snažím se vše pečlivě roztřídit. Kam patří plasty a kam papír asi není třeba rozebírat, přesto je dobré si některé věci ověřit. Máme například několik různých druhů kontejnerů na textil (kam házíme věci, které už by si nikdo na swapu ani v charitativním obchodě nekoupil, a tím šetříme čas i lidem, kteří by se ho potom museli zbavit za nás), některé obce mají dokonce popelnice na plechovky nebo elektroodpad. Vždy se dopředu informujte o tom, co kam patří a třiďte zodpovědně.

 

(A ne, cement v papírovém pytli do modrého kontejneru opravdu nepatří. *sigh*)

 

 

Ještě vám pár dní na ten jarní úklid zbývá, tak proč to nezkusit?

Protože velké změny…

Velké změny jsou děsivé. Dokonce i když dlouho chřadnete ve vztahu nebo ve stavu, ve kterém se zrovna nacházíte, ptáte se sebe samotných – a nebude mi po těch změnách ještě hůř?
Taky jsem se dlouho bála. A občas se bojím i teď. Ale uvědomit si pár základních věcí a zhluboka se nadechnout pomáhá.

 

Předně – mít strach je normální. Proto se člověk musí naučit, jak s tím svým zacházet. Každý se bojíme něčeho jiného. Bojíme se jinak. Jinak ten strach samotný prožíváme a reagujeme na něj. Na každého proto bude zabírat něco trochu jiného. Ale uvědomit si, že mít strach není známka naší slabosti, ale jen toho, že máme možná co ztratit, může být osvobozující, alespoň do určité míry. Dá se s ním potom zacházet rozumněji. A možná nám dojde, že zas tolik ztratit nemůžeme.

 

Velké změny přinášejí také velký stres. Když si člověk představí, co všechno bude muset zvládnout, začne couvat. Začne opouštět už dávno dobytá území. Začne pochybovat. To je další čas, kdy je dobré se zastavit a zhluboka se nadechnout. Protože všechny ty jednotlivé kroky na cestě za změnou nemusíte udělat najednou. Stačí udělat rozhodnutí a postupovat jeden nesmělý krok za druhým. Klidně si po cestě dělat i pauzy, pokud to jde. Ale hlavní je držet směr. A dřív nebo později se váš krok zpevní, konečně narovnáte záda a do nového zítřka vykročíte jistěji než kdykoliv před tím.

 

Často se bojíme, že budeme na všechno sami. A v některých životních situacích tenhle strach může být obzvlášť svazující a pochopitelný. Ale co se týká vašich přátel a rodiny, životní krize přináší dva efekty: Za prvé odhalí, kolik lidí, možná i těch, od kterých byste to primárně nečekali, vám bude ochotno v nouzi pomoci. A za druhé ukáže, kdo je vlastně přítel a kdo si na něj po celou dobu jen hrál. Oba jsou to efekty pozitivní, jen je ideální, aby působily společně.

 

A nakonec asi to nejzásadnější – nikdo jiný ve vašem životě nemá takovou moc změnit to, co vám přináší smutek a bolest, jako vy. Někdy se v nějakém problému zasekneme na tak dlouho, že máme pocit, že nejsme schopni ho někdy vyřešit, uzavřít. Odejít od něj. Ale ta síla k tomu tam je – jen ji musíme sami v sobě najít a nechat se jí vést. Protože když si nepomůžeme my sami, tak nám nepomůže nikdo. Čekat na prince a princezny na bílých koních zní sladce, ale oni nepřijedou. Sami musíme být svými zachránci.

 

Stejně jako u sebedůvěry a sebeúcty platí – kdo, když ne já?

Žít poezii

Některé dny prostě potřebujete poezii psát. Je to nutkavá potřeba, únik. Rekonstrukce myšlenek.

Jiné dny chcete poezii číst. Připomenout si sladkobolné příběhy, nahlédnout do niterných potřeb jiných ztrápených duší. Je to útěk do jiného světa, připomínka. Vzpomínka.

A jindy – třebaže se to děje málo – poezii žijete. Ulice rozkvétají pod vašima nohama, místo chůze jako byste tančili a v duchu se skládají vzpomínky do barevné, neustále se proměňující mozaiky plné života.

Je to umění, žít poezii.

Je to jako otevřít dveře něčemu krásnému, co ve vás bylo už od počátku věků, a užívat si každý prožitek a každou vteřinu, dokud trvají. Naučit se ty dveře otevřít může být náročné, může to trvat, může to i bolet. Ale pevně věřím, že je to jako jízda na kole. Že se to už nezapomíná.

Jak bych taky mohla věřit něčemu jinému, když se mi den za dnem skládají do slok básničky.

IMG_4734_Fotor