Jen vzpomínka

Zaklínači,
zase přemýšlím…
Jaké by to bylo
znát tě. A mít
tvou pozornost jen pro sebe.
Možná bychom seděli venku
a hledali hvězdy…
Možná bychom leželi
tváří v tvář,
snad zády ke všem problémům světa.
Jen na chvilinku.

Zaklínači,
cítím se špatně…
Protože stýskat si po tobě
není mi dovoleno.
Z tolika různých důvodů!
Život se přese mě přelévá,
zní jako mořská voda na pláži.
Zkouším spolu s ní
zklidnit svůj dech.
A za mnou mezitím
pochybnosti uhání.

Nepatří mně,
zaklínači…
Ale než si jich stačím všimnout
tříští se o mě
jako příboj o skaliska.
Zkouší, co vydržím.
A život znenadání
připomíná spíše noční můru,
ve které jsi ty
jen vzpomínkou na bdění.

 

DSC_0093.JPG